Šifry

Šifrováním se rozumí zaznamenání (obykle zápis) nějakého textu, zprávy tak, aby byl obsah zprávy skrytý. Osoba, která šifrovací metodu zná, ji poté může převést zpět na původní zprávu a tedy přečíst (dešifrovat). Šifer existuje nepřeberné množství a i u jednotlivých metod existuje často více způsobů, jak zprávu zašifrovat. Uvedeme nejběžnější způsoby:

Písmenné šifry
Nejjednodušším způsobem zašifrování zprávy je zpřeházením písmen. Existují následující metody.
Zápis pozpátku
Každé slovo pozpátku
přeházením písmena uvnitř zprávy

Další variantou je písmenná substituce (nahrazení). Znamená to, že každé písmeno nahradíme jiným. Buďto posunem v abecedě o písmeno dopředu (tedy A=B, E=F, L=M atd.), nebo třeba dozadu (tedy A=Z, E=D, L=K atd.), nebo kterýmkoliv směrem o určitý jiný počet pozic (tedy např. 3 pozice vpřed A=D, E=H, L=O atd.). Jinou, složitější metodou je posun písmen nikoliv v abecedě, ale v řadách samohlásek a souhlásek (takže o jednu pozici A=E, E=I, L=M atd.). Ještě složitější variantou je proměnlivý posun v abecedě, kde je posun závislý na pořadí písmena např. ve větě. Takže první písmeno posuneme např. o jedno, druhé o dvě a třetí o tři pozice.

Číselné šifry
Číselné šifry fungují nejčastěji na nahrazení písmen ve zprávě číslicemi podle určitého principu. Základní číselnou šifrou je substituce písmen číslicí označující jejich pořadí v abecedě (tedy A=1, E=5, L=12 atd.). Šifru lze dále upravit tak, že číslovat začneme od jiného písmene, než od A. Lze například začít číslovat od G (tedy A=26, E=30, L=6).

Jednoduchou číselnou šifrou je takzvaná mobilovka. Vychází z logiky klávesnice tlačítkových telefonů. Pod každou číslicí se nacházely obvykle 3-4 znaky a pro volbu určitého znaku bylo potřeba určitého počtu stisku klávesy. Podle této logiky A=2, E=33, L=555. Pro úplnost zde klíč:

V tabulce chybí nula, která slouží jako mezera.

Souřadnicové šifry
Souřadnicové šifry jsou založené na určování souřadnic písmen v tabulce. Obvykle se jedná o tabulku o pěti sloupcích.

Souřadnice písmen v tabulce lze zapisovat mnoha způsoby. Lze sloupce, nebo řádky (nebo dokonce obojí) značit číslicemi, nebo písmeny (např. i konkrétním slovem o pěti písmenech – např. „rakev“ nebo „mrkev“) a podle této logiky určit polohu každého písmene. Lze souřadnice označit i určitým počtem svislých čar pro sloupec a vodorovných čar pro řádek, což nám umožní např. zapsat jeden znak mnoha způsoby, takže bude pokaždé vypadat jinak. Písmeno A lze tedy podle uvedených možností zapsat např. následujícími způsoby: 11, A1, AA, R1, M1, RM, |_ atd.

Morseova abeceda
Morseova abeceda byla vynalezena pro telegrafní přenos zpráv v první polovině 19. století. Prakticky celé století byla morseova abeceda primárním postředkem radiové komunikace. Později byla nahrazena fonickým a digitálním datovm přenosem. V dnešní době je morseova abeceda provozována na vyhrazených radiových frekvencích, které jsou obvykle vyhrazeny licencovaným radioamatérům. Ačkoliv morseova abeceda nebyla obvykle používána v psané podobě – telegrafista přepisoval znaky podle sluchu – lze jí použít k zašifrování psaného textu. K rozklíčování zprávy je pak nezbytná znalost morseovy abecedy.

Malý a velký polský kříž