V uplynulém víkendu jsme úspěšně absolvovali Wandříček 2019. Letos nám vyšlo opět „Wandříčkovské“ počasí, podle zpráv v naší oblasti spadlo kolem 6 mm srážek. Můžeme být rádi, někde spadlo i 15 mm.
Z Doks jsme letos vyšli ve skromném počtu pěti účastníků. Možná to bylo skladbou skupiny, nebo právě malým počtem, že nám trasa ubíhala mnohem rychleji, než tomu bylo vloni. Do Družce jsme dopochodovali za necelou hodinku a na první nocoviště jsme dorazili kolem šesté hodiny (a to jsme si dlouho vybírali, kde se složíme). Zbylo nám tak po stavbě přístřešků a večeři dost času zaházet si mezi stromy ještě „lesní ringo“.
Ráno jsme v Bezděkově nabrali šestého člena výpravy a zamířili směr Poteplí. Cesta opět ubíhala velice rychle (Letos jsme neztratili žádnou karimatku) a kolem poledne jsme již seděli u studánky, obědvali a doplňovali zásoby vody. V tuto chvíli se již začínalo stmívat, jelikož oblohu zatáhly husté mraky. Velmi kvapně jsme doplnili poslední zásoby vody a vyrazili rychlým krokem do hospody „U Netopýra“. Došli jsme akorát včas, abychom ušli nadcházejícímu lijáku, který trval bezmála tři hodiny. Usoudili jsme, že je lepší sedět pod střechou, než šlapat pod pláštěnkou, a tak jsme zůstaly sedět, objednali si limonádu, nanuka, někdo kafe, někdo utopence a pro neustávající déšť jsme si krátili dlouhou chvíli slovními hrami. Když se déšť dostatečně umírnil, přesunuli jsme se na Vysoký Vrch. I letos jsme nocovali právě zde a vzdali přesun na sousední Tuchonín, protože tu bylo prázdno a nám už se nechtělo vylézat další kopec, kde navíc nemáme obhlédnutý terén. Povečeřeli jsme „instantní brkaši se slabulámem“, podívali jsme se na rozhlednu a uložili se ke spánku.
Nad ránem spadlo několik kapek, které jsme ještě přečkali v přístřešku a když bylo zdánlivě „po dešti“ sbalili jsme přístřešky a chystali snídani. Bohužel největší nedělní déšť přišel právě v tuto chvíli. Snažili jsme se udržet v suchu alespoň věci a smířili se s tím, že půjdeme „poněkud navlhlí“. Koneckonců, už jsme byli na cestě domů. I cesta do Bratronic ubíhala velice rychle a byli jsme zde o hodinu a půl dříve, než bylo předpokládáno. Do Dogzíku jsme se tak vrátili již kolem poledne.
Na závěr bych ještě rád zmínil, že nejmladší (a mimo Owi vlastně jediná) účastnice letošního Wandříčku za pár dní teprve dokončí první třídu. Po celou dobu poctivě šlapala s námi, s naditou krosnou na zádech, pomáhala vařit i stavět přístřech a statečně zvládla i dnešní propršené ráno. Zbylé pánské osazenstvo před ní smeká.
P.S. Bylo zvykem absolventům loňského Wandříčku po skončení akce rozdat pamětní kartičky. Bohužel, letos jsme je nestihli vyrobit, ale slibuji Vám, že je doděláme a dostanete je dodatečně.
Těším se na další pochody s vámi
Soda